Formy na rukavice: ověřit tvar dřív, než se platí frézování
Zákazník vyrábí nitrilové rukavice. Formy ve tvaru ruky se máčejí v nitrilu a suší v peci kolem 110 °C — a finální kusy se frézují z kovu.
Vyfrézovat špatnou velikost je drahá chyba. Proto se každý tvar nejdřív vytiskne, vyzkouší na lince a teprve ověřená data jdou do kovu.
Zadání
Výrobní linka na nitrilové rukavice stojí v Thajsku. Forma ve tvaru ruky se na ní namáčí do nitrilu a suší v peci kolem 110 °C. Zákazník potřeboval doplnit velikosti a upravit ty stávající — ale než nechá vyfrézovat kov, chtěl mít jistotu, že tvar sedí.
Podklad byl jediný: sken jedné velikosti a parametry, o kolik se má zvětšovat a zmenšovat. Žádná konstrukční data.
Co bylo na dílu problém
Ruka se škáluje, ale držák, kterým se forma věší na linku, ne — ten musí do posledního milimetru sedět na existující stroj. Rozdělili jsme proto model na dvě části: ruka se mění podle velikosti, držák zůstává pořád stejný. Spojují se čepem a lepí epoxidem napevno.
Druhá věc byla teplota. Pec kolem 110 °C je pro běžné plasty hodně.
Materiál jsme nehádali, nechali jsme ho vyzkoušet
Do první zakázky jsme udělali dvě varianty téhož dílu. Jednu z PETG, což je nejběžnější materiál a je levnější. Druhou z polykarbonátu s karbonovými vlákny, který snese víc tepla. Zákazník obojí zkusil přímo na lince.
PETG v peci neobstál. Polykarbonát ano — a od té chvíle se všechno tiskne z něj. Tohle se nedá vyčíst z tabulky, protože záleží na tom, jak dlouho díl v teple je a co se s ním přitom dělá. Vytisknout dvě varianty stálo zlomek toho, co by stála jedna špatně zvolená série.
Šest velikostí, každá na několik pokusů
Za rok spolupráce z toho bylo pět zakázek a zhruba osmdesát kusů, tedy kolem čtyřiceti párů rukou. Šest velikostí a s každou se pracovalo stejně: vytisknout, zkusit na lince, upravit tvar, vytisknout znovu. Některá velikost byla hotová na druhý pokus, jiná až na čtvrtý. Velikost deset jsme překreslovali třikrát.
Tiskne se na pět obvodových stěn a pětadvacetiprocentní výplň, bez broušení a bez povrchové úpravy. Jeden pár z polykarbonátu s karbonem vychází kolem 1 400 Kč bez DPH. Za tu cenu si zákazník koupí jistotu — a když tvar sedí, pošle stejná data do frézy.
Výsledek
Velikosti osm a devět si zákazník po ověření nechal vyfrézovat z kovu. To je přesně ta hranice, kde 3D tisk končí a má skončit: tištěná forma je nástroj na hledání tvaru, ne náhrada za sériovou formu. Kdyby se stejným způsobem hledalo v hliníku, stálo by to násobky.
Spolupráce běží dál — přibývají další velikosti a doladění těch stávajících.
Zpět na prototypy →Chystáte se něco nechat vyfrézovat?
Pošlete data. Řekneme, jestli má smysl tvar nejdřív vytisknout a co to bude stát.